Svět Fotografie

1/2011

Abeceda českých fotografů

P

Karel Plicka

Byl mužem mnoha profesí. Etnografem, folkloristou, pedagogem, režisérem, kameramanem a především fotografem v té nejryzejší prapůvodní formě. Většinou pracoval se stativem a velkými formáty, jeho fotografie se obešly bez laboratorních triků, realistické, čisté, klasicky komponované, bez snahy o senzaci či efekt, přesto s nezaměnitelným rukopisem. Středem jeho pozornosti byl prostý člověk, byť idealizovaný, díky jeho práci zůstala zachována vzpomínka na dnes již zaniklou krásu České a také Slovenské krajiny i měst, stejně jako svět zanikajících osobitých lidových tradic a kultury.

2/2011

Abeceda českých fotografů

R

Jan Reich

Žádného významného zástupce písmene Q neznám, tak si místo něj jedno R navíc. Tady je jasnou volbou Jan Reich. Patří k mým nejoblíbenějším fotografům, jeden z těch, kdo dokázal, někdy v poslední chvíli, zachytit mnohé z toho, co je dnes už nevratně ztraceno. Ať už zákoutí dělnických čtvrtí staré Prahy, venkovské statky a fragmenty prostého života venkovanů, nebo třeba kočovný cirkus, jehož život dokonale poznal v šedesátých letech, kdy se k jednomu takovému na svých toulkách přidal.

3/2011

Abeceda českých fotografů

R

Vilém Reichmann

Jeden básníků fotografie, brněnský intelektuál a pacifista, který vyrůstal v německé komunitě v Brně a nuceně vržen do válečného pekla, dokázal jím projít, aniž by jedinkrát vystřelil. Jeho fotografie, zdánlivě prosté, jsou jako klíče k branám fantazie. Poetické metafory, jejichž společným jmenovatelem je imaginace oživující neživý svět a často se pohybující až na hranici surrealismu. Jeden čas vytvářel fotomontáže, které byly spíše grafikou než klasickou fotografií, později se však vrátil k čisté fotografii, když začal vytvářet soubory makrofotografií, jež otevřely nové možnosti jeho imaginacím. Tak také vznikly fotky, které mám z jeho tvorby nejraději.

4/2011

Abeceda českých fotografů

S

Miloslav Stibor

Jelikož profil Josefa Sudka najdete u mých nejoblíbenějších fotografů, nemusím řešit dilema zda v abecedě u písmene S uvést Sudka nebo Stibora, kterého také počítám k nejvýznamnějším českým fotografům. Nejenže byl významným pedagogem na jehož knihách vyrůstaly celé generace fotografů (i já), ale jeho akty považuji doslova za ikony žánru. Ať už jsou to fotografie z cyklu 15 fotografií pro Henryho Millera, fascinující svou erotičností i prací se světlem, nebo akty vytvářené různými technikami, například zvětšováním sendvičů (tedy více negativů položených na sobě.

1/2012

Abeceda českých fotografů

Š

Jindřich Štreit

U písmene Š pro mě jednoznačná volba. Nejen proto, že jsme se oba narodili ve stejné porodnici, ale také proto, že je pro mne v mnoha ohledech vzorem vnímavého fotografa s velkým srdcem, dokumentaristy se schopností zachytit ony prchavé magické okamžiky obyčejného života a vztahů mezi lidmi, zachytit jejich smutek i radost, bolest i štěstí, stejně jako typickou a pro mnohé neviditelnou duši doby. Dokáže vystihnout ten pravý okamžik a zachytit ve fotografii srozumitelný a většinou hluboce lidský příběh a má svůj charakteristický styl, díky němuž jeho práci poznáte na první pohled. Dle mého nejvýznamnější současný český fotograf.

2/2012

Abeceda českých fotografů

T

Zdeněk Tmej

Výtečný dokumentarista a svérázný člověk, který spolupracoval s Karlem Ludwigem a Václavem Chocholou. Velký talent zkoušený osudem, k jehož nejznámějším pracím patří fotografie z totálního nasazení během nacistické okupace, které nezachycují žádné vypjaté okamžiky, ale spíš běžný život nasazených mužů, včetně tak nehrdinských okamžiků jako je návštěva bordelu. Za svého života se musel vypořádat nejen s pověstí nezvladatelného podivína, komunistickým kriminálem a smrtí dcery, ale také osobními démony, slabostí pro dívky, na kterou několikrát těžce doplatil, tragickou ztrátou paměti a nakonec rakovinou.

3/2012

Abeceda českých fotografů

V

Jiří Všetečka

Jelikož jsem si nevzpomněl na žádného fotografa od U, přejdu rovnou k V. A tady mi okamžitě naskočí Jiří Všetečka a jeho kouzelné fotografie Prahy, které mě, zejména kniha Pražský chodec, kdysi přitáhly k prvním pokusům s městskou dokumentární fotografií. Má svůj osobitý i zdánlivě banální styl, kterým dokáže citlivě zachytit kouzlo všednosti města a jeho lidí. Fotit začal v roce 1958 a do roku 1992 fotografoval jen černobíle, potom začal experimentovat i s barevným filmem, ale mám pocit, že se příliš podřídil materiálu a z jeho fotek se v posledních let vytratilo ono typické kouzlo, kterým mě kdysi tak zaujal. Dokud však budu mít v knihovně jeho starší práce, mohu si pro sebe to kouzlo kdykoli vyvolat.