Svět Fotografie

Cokoli spatříš,
nechť jsou v tom květy.
Cokoli pomyslíš,
budiž v tom měsíc.

- Bašó -

1/2009

Abeceda českých fotografů

Dva roky jsem vám představoval fotografie, které mě ten který týden zaujaly. Letos bych to pro změnu zkusil zase jinak a sestavil malou abecedu fotografů. Začal bych doma, takže abecedu fotografů českých. Sám jsem zvědav, jestli mám ve svém archívu a především v paměti od každého písmene abecedy nějakého toho významného nebo alespoň zajímavého fotografa, který by mě svou tvorbou někdy nějak zaujal. Pro začátek si neodpustím nalákat vás fotografií jednoho z nejslavnějších a současně jednoho ze svých nejoblíbenějších..

Josef Sudek

2/2009

Abeceda českých fotografů

A

Erich Auerbach

Přední osobnost české fotožurnalistky. V roce 1939 emigroval do Británie a během války byl oficiálním fotografem Benešovy exilové vlády. Po válce byl tři roky reportérem pro Illustrated a od roku 1949 pracoval jako fotograf na volné noze pro řadu britských novin, například Daily Herald, Observer, Sunday Times a další. Častým tématem jeho fotografií byly koncerty vážné hudby a zkoušky orchestrů, u nás jsou však významné především jeho fotografie z válečných let, na kterých zachytil nejen řadu klíčových okamžiků - od vyhlášení mobilizace, přes formování českých jednotek v Anglii, až po práci exilové vlády, ale také "všední" život prezidenta Beneše nebo českých pilotů v R.A.F.

Erich Auerbach: V ulicích válečného Londýna. (nedatováno)

3/2009

Abeceda českých fotografů

B

Milan Borovička

Jeden z nevýraznějších autorů fotografického portrétu a aktu. Narodil se roku 1925 ve Valašském Meziříčí, fotografuje od poloviny padesátých let a patří k nejvýraznějším osobnostem české amatérské fotografie. Spoluzakládal skupiny Profil a Setkání, pozdě+ji oblíbený pedagog. Od krajinářských motivů se přes poezii všedního dne nakonec dostal ke svému životnímu tématu, kterým je žena. Od portrétů po akty, vytváří stylově nezaměnitelné fotografie z nichž vyzařuje na jedné straně úcta a pokora, na straně druhé křehkost a oduševněnost a na straně třetí hravost i provokující napětí, ať už jde o melancholické portréty nebo stylizované figurální kompozice.

Milan Borovička

4/2009

Abeceda českých fotografů

C

Karel Cudlín

Patří k nejvýznamnějším českým dokumentaristům. Narodil se roku 1960 a už během střední školy se systematicky věnoval dokumentární fotografii. Jako zaměstnanec družstva Fotografia později fotil svatby, pohřby, promoce a komunistické mítinky a po absolvování umělecké fotografie na FAMU se stal fotoreportérem týdeníku Mladý svět. Později spolupracoval s deníky Prostor, Lidové noviny či Respekt, věnoval se tematice utečenců, fotografoval odchod sovětských voják, vytvořil významné kolekce fotografií z Ukrajiny či Izraele a do povědomí veřejnosti se dostal především jako jeden z osobních fotografů prezidenta Václava Havla.

Karel Cudlin

5/2009

Abeceda českých fotografů

Č

Jaromír Čejka

Přední představitel reportážní a dokumentární fotografie, často se sociologickým zaměřením. Narodil se v roce 1947 v Miroslavi a vystřídal řadu profesí od řidiče po uklízeče, než se od roku 1980 začal naplno věnovat fotografii. Z jeho obsáhlé tvorby je významný například cyklus o životě na pražském sídlišti Jižní město, ve kterém zachytil nejen vztah dětí ke svému okolí, ale vůbec působivou výpověď o životě na sídlišti. Jeho fotografie jsou otevřené širokému spektru diváků, plné zajímavých a výrazných postřehů, přitom však ponechávající dostatek volného prostoru pro interpretaci. A nechybí jim ani komično, ukryté do všedních momentů.

Jaromír Čejka

6/2009

Abeceda českých fotografů

D

František Drtikol

Jeden z nejznámějších českých fotografů. Fotografoval v letech 1901 až 1935 a proslavil se zejména akty, v nichž se mísí secesní prvky s kubistickými, a později abstrakcemi vytvářenými pomocí stylizovaných vystřihovaných papírových postaviček. Vytvořil však také řadu portrétů a významné je také album padesáti olejotisků "Z dvorků a dvorečků staré Prahy", kde v roce 1911 zachytil krásu mizejících pražských zákoutí. Často používal ušlechtilé tisky a kromě gumotisku, uhlotisku a olejotisku experimentoval s i dalšími technikami, na jejichž základě vytvořil vlastní patentovanou techniku půltónové fotolitografie. Po roce 1935 prodal svůj ateliér a vrátil se k malířství, později se začal věnovat duchovním vědám, budhismu a meditacím.

František Drtikol

7/2009

Abeceda českých fotografů

E

Josef Ehm

Významný meziválečný představitel moderní fotografie. V jeho fotografiích se jedinečným způsobem snoubí dokonale zvládnuté řemeslo, úcta k motivu s různými avantgardními prvky například neobvyklé kompozice a úhly pohledu, které uplatňoval nejen ve své volné tvorbě, ale také např. při fotografování uměleckých památek. Významné jsou také jeho experimenty se speciálními fotografickými technikami jako je třeba sabattierův efekt nebo fotogram. Od poloviny třicátých let učil na Státní grafické škole v Praze, v letech 1939 až 1941 redigoval s Jaromírem Funkem časopis Fotografický obzor. Téměř třicet let vytvářel komorní soubor aktů, portrétů, přírodních i městských krajin. Zemřel 8. listopadu 1989 v Praze.

Josef Ehm: Opuštěnost (1938)

8/2009

Abeceda českých fotografů

F

Jaromír Funke

Jeden z nejvýznamnějších českých fotografů první poloviny 20. století, významný průkopník avantgardní fotografie, teoretik, organizátor a pedagog. Narodil se v roce 1896, na přání otce studoval právnickou fakultu do Prahy, tu však nedokončil a začal se věnovat fotografii. Byl zastáncem tzv. čisté fotografie a její možnosti ukazoval ba svých fotografiích mnoha žánrů, od dokumentu, přes krajinářskou fotografie až po kompozičně náročná zátiší či abstrakce. Do historie české fotografie se však zapsala nejen jako fotograf projektující do fotografií svůj vnitřní svět, ale také jako autor řady teoretických textů a pedagog. Zemřel krátce před koncem druhé světové války, jako jedna z nepřímých obětí spojeneckého bombardování.

Jaromír Funke: Kostka a koule (1923)

9/2009

Abeceda českých fotografů

G

Štěpán Grygar

Současný český fotograf (*1955) s výrazným autorským rukopisem, který jako by se svými fogtografiemi snažil zachytit všední svět tak, jak není běžným pozorovatelem vnímán. Ať už je to prostor nebo čas, vždy je zachycen bez násilné manipulace či deformace nutící mu nějaký nový význam. Hlavní část jeho tvorby tvoří městské motivy, často bezvýznamné a statické, jen občas oživené nějakým tím dynamickým prvkem, ať už jde o klasickou čistou fotografii nebo konceptuální přístup patrný v posledních asi dvaceti letech. A o tom, že jeho snaha nachází u vnímavého diváka odezvu, svědčí mimo jiné i množství výstav doma i v zahraničí.

Štěpán Grygar: bez názvu (1981)

10/2009

Abeceda českých fotografů

H

Dagmar Hochová

Přední česká dokumentaristka a reportážní fotografka. Narodila se v roce 1926 v Praze, vystudovala grafickou školu, kde byla žačkou Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma, a později byla na nově založené FAMU žačkou Karla Plicky. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, což ji přivedlo k reportážní a dokumentární fotografii, které zůstala věrná celý život. K jejím nejslavnějším cyklům patří Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti, kde zachytila okamžiky ze života dětí, starých lidí a jeptišek. Významné jsou také její fotografie z cesty do Vietnamu. Typickou pro její tvorbu je síla výpovědi, které obětuje kompoziční pravidla i technickou kvalitu.

Dagmar Hochová

11/2009

Abeceda českých fotografů

CH

Václav Chochola

Narodil se v roce 1923, fotografii se začal věnovat na gymnáziu a přestože je označován za klasika české výtvarné a portrétní fotografie, jeho záběr byl mnohem širší. Výtvarné fotografie často tvořil netradičními technikami, jako jsou fotogramy, fotomontáže nebo roláže. Vytvořil také řadu vynikajících fotografií, které zná většina lidí, aniž by ovšem znala jejich autora, ať už jde o portréty slavných lidí, od Emila Zátopka, přes Jana Zrzavého až po Salvádora Dalího, náladové snímky nočních ulic, akty, sportovní fotografie nebo reportážní snímky z pražského povstání v květnu 1945.

Václav Chochola: Noční chodec (1949)

12/2009

Abeceda českých fotografů

I

František Illek

Narodil se v roce 1904 a v české fotografii zanechal výraznou stopu díky pozorovacímu talentu, rychlé reakci a schopnosti vyhmátnout ze záběru vždy to nejpodstatnější. Začínal jako sportovní fotograf, stal se výraznou postavou reportážní fotografie jako takové a v reakci na poptávku se začal věnovat také reklamní a užité fotografii, a to s takovým úspěchem, že ve 30. a 40. letech studio PPS, které spoluzakládal, v těchto oblastech udávalo tón. Po válce se stal vynikajícím fotografem architektury a od počátku šedesátých let se začal ve své volné tvorbě stále více zaměřovat na krajinářskou fotografii. Zemřel v roce 1969.

František Illek: Portrét dělnice (40. - 50. léta)

13/2009

Abeceda českých fotografů

J

Václav Jírů

Měl stejně nadšených obdivovatelů jako odpůrců a významně ovlivnil podobu české fotografie. Spolupracoval s Divadlem Vlasty Buriana či Osvobozeným divadlem i s tak prestižními zahraničními časopisy jako Newsweek, Life, Time nebo National Geographic. V roce 1940 byl zatčen gestapem a odsouzen na doživotí, po roce 1986 se stal zase nepohodlný komunistům, vyhozen z funkce šéfredaktora revue fotografie, kterou kdysi sám založil. Byl nejen fotografem se širokým tematickým rozsahem od sportovní fotografie a reportáž přes divadelní portrét a krajinu až po akt a sociální dokument. Mimo to byl také horlivým objevitelem nových talentů.

Václav Jírů: Jitro (1946)

n@sh
nash (c) 2007
Home / Info o webu / Vzkazy