Jeden z nejvýznamnějších českých fotografů.
Narodil se 17. března 1896 v Kolíně jako druhé dítě malíře a dekoratéra, který zemřel o pouhé tři roky později. V letech 1911 až 1913 se vyučil v Praze knihařem, současně začal fotografovat a ve fotografování pokračoval i poté, co nastoupil jako knihař v Nymburku, kde pracoval až do roku 1915, kdy narukoval a byl odvelen na frontu do Itálie. Tady bojoval až do roku 1916, kdy byl zasažen granátem a přišel o pravou ruku. Několik let strávil po nemocnicích a žil na pražské Invalidovně. Stal se členem Pražského amatérského spolku fotografů, seznámil se s dílem amerického fotografa Clarence H. Whitea a neúspěšně se pokusil o přijetí na Pražskou fotografickou školu. Obrat přineslo až seznámení s fotografem D. J. Růžičkou, který ovlivnil jeho tvorbu a pomohl mnoha radami. Protože nemohl dále vykonávat práci tiskaře, zkusil to Sudek znovu s fotografií, tentokrát úspěšně a v letech 1922 až 1924 tak vystudoval fotografii u profesora Karla Nováka na Státní grafické škole.
Začínal se prosazovat, například fotografiemi veteránů z Invalidovny, a po demonstrativním odchodu z Českého klubu fotografů amatérů se stal v roce 1924 jedním ze zakladatelů Pražské fotografické společnosti. Získává ateliér, ve kterém od té doby žije a pracuje se svou sestrou Boženou. V roce 1926 se vydal na cestu po Itálii, která se stala dalším výrazným vlivem na jeho tvorbu. V následujících dvou letech fotografoval dostavbu katedrály sv. Víta a vydal album 15 originálních fotografií k 10. výročí založení republiky. V letech 1927 až 1936 pracoval pro nakladatelství Družstevní práce, kde fotografoval portréty, reklamu i reportáže. Spolupracoval i s dalšími významnými časopisy a první samostatnou výstavu měl v Praze roku 1932.
Druhá světová válka ho připravila o komerční zakázky a vedla k tomu, že se začal věnovat ryze umělecké tvorbě. Od roku 1940 přestal negativy zvětšovat, nedělá výřezy, celý snímek pečlivě komponuje na matnici. Používal velkoformátový deskový fotoaparát a pracoval pouze s technikou kontaktních otisků. Začal se tak nejen technikou, ale i stylem odklánět od hlavního proudu moderní fotografie. Jeho fotografie mění svět v kouzelné místo, lyrické a plné radosti ze života, objevují krásu na zdánlivě zcela obyčejných místech i věcech a i těm nejvšednějším okamžikům dne dokázaly vdechnout neobyčejnou atmosféru magického okamžiku.
Josef sudek zemřel 15. září 1976 v Praze. Totéž se naštěstí neplatí o jeho fotografiích, které žijí svým poetickým životem se stejnou intenzitou jako dříve.