Britská fotografka, na které mě zaujaly především její portréty a přestože její kariéra fotografky trvala jen asi 12 let, měly její fotky obrovský dopad na vývoj a podobu moderní fotografie, zejména její těsný ořez portrétů, který je využíván i dnes.
Narodila se 11. června 1815 jako Julia Margaret Pattle v indické Kalkatě, britskému úředníkovi Východoindické společnosti Jamesi Pattleovi a dceři francouzských šlechticů Adeline de l'Etang. Mezi svými vyhlášenými svou krásou, byla považována za ošklivé káčátko. Přesto právě ona, nebo možná právě proto?, dokázala zachytit a někdy objevit krásu způsobem, který bere dech i dnes, po více než sto padesáti letech. Alespoň u mě ano.
Do školy chodila ve Francii, poté se v roce 1838 vrátila do Indie, aby se tu jako devatenáctiletá provdala za právníka Charlese Haye Camerona, který byl o dvacet let starší než ona. Když v 1848 odešel do výslužby, rodina se přestěhovala do Londýna. Tady její sestra Sarah vlastnila salón, kde se pravidelně scházeli slavní umělci a spisovatelé tehdejší doby. V roce 1860 Julia navštívila sídlo básníka Alfreda Lorda Tennysona na ostrov Wight, kterým byla natolik okouzlena, že se tu brzo její rodina také koupila dům a odstěhovala se sem. V roce 1863, kdy bylo Julii 48 let, dostala od své dcery jako dárek fotoaparát a to byl počátek její krátké, ale intenzivní umělecké dráhy, jejímž hlavním motivem se stala snaha zachytit krásu. Stala členem fotografických společností Londýna a Skotska, začala fotografovat slavné osobnosti své doby, které k ní často přiváděl její soused, Alfred Lord Tennyson. Byli mezi nimi například Charles Darwin, J. F. W. Herschel, George Frederic Watts a další. Kromě toho často fotografovala své služebnictvo a přátele a hlavně děti. Její portréty překvapují na tehdejší dobu nečekanou nenuceností i atmosférou, danou možná někdy tím, že ve svém nadšení pro věc fotila a fotila a nedbala jejich únavy nebo mrzutosti. Na druhou stranu díky tomu máme v jejím díle možná ty nejlepší portréty dětí z té doby. Používala přitom měkce kreslící objektivy a volila ořezy těsně kolem tváří, což bylo na tehdejší dobu nepříliš obvyklé. Často také své fotografované "oběti" stylizovala do rolí historických nebo literárních děl.
V roce 1875 se Cameronovi přestěhovali zpět na Cejlon (dnešní Srí Lanka), kde se Julia snažila pokračovat ve fotografování, ale musela se potýkat s řadou potíží. Nebyly k sehnání chemikálie ani čistá voda potřebná k vyvolání fotografií, potíže měla se sháněním modelů i s odbytem svých fotografií. Nakonec fotografování zanechala. Zemřela o čtyři roky později, 26. ledna 1879.