...je jedním z nejpřevratnějších vynálezů od objevu písma a za pouhých 150 let prošla mnohem dynamičtějším a bouřlivějším vývojem než kterýkoli jiný druh umění. Nestala se příčinou konce malířství, jak se někteří obávali, ale naopak tím, že převzala na svá bedra úkol zachycení reality, umožnila mu roztáhnout křídla. Ale ani samotná fotografie nezůstala omezena jen na záznam reality. Stala se osobitým druhem sdělení, s rozsahem od prostého dokumentu až k poesii, od suchého popisu až emotivním abstrakcím. Mocným prostředkem, který dokázal životy zachraňovat i zbraní, která dokázala životy brát. Mediem, které dokázalo realitu zachytit s maximální přesností, stejně jako ji dokázalo změnit a přizpůsobit záměrům autora. Byla mocným prostředkem v rukou pravdy i lži. Byla a je vším, čím člověk chtěl a chce, aby byla.
Její cesta sice oficiálně začala v roce 1839 vyhlášením ve Francouzské akademii, ale to už za sebou měla dlouhou cestu. Na jejím počátku byla camera obscura, jejíž princip znal a popsal již Aristoteles, pracoval s ní Leonardo da Vinci. Počátkem 19. století se nezávisle na sobě řada chemiků snažila obraz vytvořený tímto přístrojem zachytit a uchovat. Nakonec uspěli Francouzi Joseph Nicéphore Niepce, Jacques Daguerre a také Angličan William Fox Talbot, jehož proces po zdokonalení Georgem Eastmanem vytlačil daguerrotypii a je používán dodnes. V roce 1884 vyrobil George Eastman první fotografický film a v roce 1888 začal prodávat filmový fotoaparát. V roce 1925 se začal prodávat fotoaparát Leica s 35mm filmem, který je používán dodnes. Od roku 1935 se prodávají barevné filmy a v roce 1981 společnost Sony uvedla na trh první fotoaparát, který místo filmu zaznamenával obraz na elektronické prvky CCD.
V této uličce najdete postupně doplňované dějiny fotografie v datech, které snad přehledně a stručně (jak se na internet sluší) zmapují dějiny historie jak po stránce techniky tak tvorby a to samozřejmě z mého subjektivního pohledu, zejména pokud jde o významné fotografie.