Francouzský fyzik Gabriel Lippmann (1845 -1921) objevil revoluční metodu barevné fotografie (později také zvanou Lippmannův proces), která využívala přirozených barev bílém spektru, místo barviv a pigmentů. Byla založena na využití interference a fotochemického působení světelných vln,
vznikajících v tzv. Lippmannově emulzi (umístil reflexní vrstvu rtuti za světlocitlivou emulzi desky) a byla jednou z mála metod zaznamenávajících úplnou informaci o spektrálním složení barev originálu. Umožňovala získat kvalitní a stálé barevné fotografie na černobílé halogenstříbrné emulzi a ve svém principu byla základem pro vývoj holografie.
