Frederick Scott Archer vynalezl tzv. "mokrý" kolodiový proces. Čistá skleněná deska byla potažena kolodiem obsahujícím jodid draselný a bromid draselný. Pak byla zcitlivěna ponořením do roztoku dusičnanu stříbrného. Dalším krokem bylo vyvolání v roztoku síranu železnatého a ustálení v kyanidu draselném. Proces se ukončil vypráním a usušením. Výsledkem byl extrémně kontrastní, jemnozrnný negativ, z kterého se mohly zhotovit pozitivní otisky jako u calotypie. Přes řadu potíží tohoto postupu (např. nutnost fotografovat objekty za mokra, neboť citlivá vrstva přestávala být po zaschnutí citlivou), to znamenalo, že dny daguerrotypie byly sečteny protože měla oproti novým postupům řadu nevýhod. Každá byla originálem z něhož nebylo možno zhotovit kopii, jejjí povrch byl velmi citlivý na dotek a použité chemické látky byly vysoce toxické. Nový proces měl naopak řadu výhod. Vysoká citlivost dovolovala osvit pouhých několika vteřin, což dávalo větší možnost fotografovat osoby, desetinová cena oproti ceně daguerrotypie a jeho rozšíření pomohlo i to, že nebyl patentován.
Čočkový stereoskop vyrobený podle návrhu Davida Brewstera se stal senzací Světové výstavy v Londýně a vyvolal první velkou vlnu zájmu o stereofotografii, druh plastické fotografie, založené na zobrazení a prezentaci dvojic snímků upravených tak, aby při prohlížení vytvářeli prostorový vjem.
Louis Dodero z Marseilles, přišel s nápadem vizitek. (zpopularizovat se je však podařilo až o pár let později jeho kolegovi Disdérimu).