1725 - Johann Heinrich Schulze objevil, že soli stříbra jsou citlivé na světlo, že kašovitá směs křídy a zředěné kyseliny dusičné s přísadou dusičnanu stříbrného účinkem světla fialoví. Tento objev demonstroval veřejně pomocí láhve naplněné směsí vápna nasyceného roztokem dusičnanu stříbrného, na kterou umístil šablonu s vystřiženým písmenem a postavil ji na dobře osvětlené místo. Po určité době šablonu odstranil a ve směsi se na osvětlených místech objevilo příslušné písmeno.
1757 - Giacomo Battista Beccaria objevil citlivost chloridu stříbrného na světlo.
1777 - Švédský chemik Carl Wilhelm Scheele si povšiml, že vystavení chloridu stříbrného světlu rozloženému hranolem na spektrum, docházelo k rychlejšímu černání v oblasti modrých a fialových paprsků. Zjistil také, že zčernání chloridu stříbrného je způsobeno vyredukováním kovového stříbra.
1798 - Byla objevena citlivost některých sloučenin chromu ke světlu.
1802 - Thomas Wedgwood a Sir Humphrey Davy se dostali na hranici zrození fotografie, když na papír a bílou kůži, které impregnovali dusičnanem stříbrným nebo chloridem stříbrným, kladli listy rostlin a jiné plošné předměty. Obrazové siluety, které vznikly po osvětlení, však neuměli ustálit.
1811 - Joseph Nicéphore Niepce (1765-1833) se společně s bratrem Claudem snaží objevit spolehlivou reprodukční techniku. Vysloužilý napoleonský důstojník a zapálený vynálezce (jako první sestrojil spolehlivě fungující jízdní kolo), fyzik a chemik, se zabýval novou metodou kamenotisku - litografií, vynalezenou českým hercem Aloisem Františkem Senefelderem. Chtěl zkopírovat kresbu, ale protože neuměl dobře kreslit využíval cameru obscuru.
1813 - Niepce ponořil papír do roztoku chloridu sodného a pak ho propláchl v roztoku dusičnanu stříbrného, aby se vysrážel chlorid stříbrný. Poté, co ho exponoval, objevil se na papíru negativní obraz. Ovšem jen na krátko, protože bez ustálení proces pokračoval dokud celý papír nezčernal. Po tomto částečném neúspěchu začal Niepce experimentovat se zinkovými deskami potřenými rozpuštěným asfaltem, s cílem trvale zachytit obraz zprostředkovaný camerou obcsurou.
1814 - Sir Humprey Davy objevil citlivost jodidu stříbrného na světlo.
1816 - Niepce konečně vyřešil problém s ustálením, když objevil citlivost na světlo u vrstvy přírodního asfaltu nanesené na kovovou desku. Využil vlastnosti přírodního asfaltu, který působením světla tvrdne a stává se nerozpustným v některých organických rozpouštědlech. Podařilo se mu tak obrazy zachytit, ustálit a vyleptat a zhotovil tak nejstarší heliogravuru. Promítal na desky prosvícené rytiny, ale dalšího praktického užití tato metoda neměla, protože citlivost byla malá a expozice na slunečním světle trvala osm hodin.
1819 - Byla objevena schopnost thiosíranu sodného rozpouštět chlorid stříbrný.
1820 - Louis Jacques Mandé Daguerre (1787-1851), vyučený malíř divadelních dekorací, vytvořil a provozoval diorama - kulisy složené z několika průsvitných pláten za sebou. Využívá přitom i camery obscury.
1822 - Niepce vynalezl jeden ze základních prvků fotoaparátu, irisovou clonu. Tato plynule proměnná clona funguje podobně jako duhovka oka (tedy iris).
1822 - Niepce vytvořil první historicky doloženou heliografii - kopie rytiny papeže Pia VII. (deska se však rozbila ještě za Niépcova života) a našel způsob, jak obraz získaný heliografií rozmnožit. Zhotovil kopii rytiny místo na skle na cínové nebo později měděné desce a kresbu na místech nechráněných asfaltem leptal do hloubky. Z takto získané tiskové formy mohl tisknout obrázky na papír. Tato tisková technika se nazývá heliogravura.
1824 - Jean Jacquese Louise Mandé Daguerre začíná pracovat na pokusech zachytit obraz z camery obscury.