Kupodivu i obrazů, které mám rád, je mnohem víc, než se vejde do pěti. Takže jsem jako tradičně musel vybírat. Nejen autory, ale i jednotlivé obrazy. Těžké bylo třeba vyřadit třeba Schikanederovy obrazy Nokturno ve Staré Praze, Osamělá, nebo Utonulá, stejně jako obrazy řady dalších mých oblíbených malířů. Takže jsem opět volil mezi těmi, které mám bez ohledu na jejich věhlas nejraději a nejraději se k nim vracím. A protože je škoda ty ostatní nevzpomenout, asi to vypadá na další stránku s dalšími oblíbenými obrazy, které podle mého stojí za pozornost. A protože se nedostalo ani na všechny malíře, tak ještě žebříček autorský. A možná ještě něco časem přidám.
Nejoblíbenější malíři:
Zdánlive nenápadný obraz, se kterým jsem zažil onen magický zážitek, kdy se ocitnete mimo tělo a vstoupíte do jiného světa. Přesněji do světa staré Prahy. Ale to je na delší povídání. Zkrátka, dokáži se na něj dívat hodiny a hodiny. Ale asi nebude působit na každého stejně.
Jeden z nově objevených obrazů, který mě okamžitě zasáhl svou tichou tragikou, účastí a malířovým soucitem, který je v jeho díle doslova hmatatelný a do nějž se promítá i jeho vlastní tragická zkušenost se ztrátou novorozeného syna.
Většina Hajného tvorby, zejména té, která vznikla v posledních dvaceti letech, mě příliš neoslovuje, ale reprodukci tohoto obrazu mám už dlouho a stále se mi neomrzel. Abstrakce, která je kouzelným pohledem do jiného, éterického světa, plného fantazie a tajuplností, jenž povznáší, uklidňuje, ale současně také jitří fantazii a vábí.
Není nejslavnější, a dokonce ani z těch, které namaloval ve Varengeville, a přesto právě tenhle obraz se mi z těch Monetových líbí nejvíce. Opět je to jeden z těch, na které se mohu dívat hodiny, a to neobvyklé spojení mezi myslí, fantazí a obrazem neochabne.
Tato ilustrace k románu Tajuplný ostrov je pro mě esencí romantického dobrodružství, tajemna a magie Verneových románů. Nejen tato, ale všechny ostatní, přestože černobílé, zůstávají pro mě kouzelnými obrazy, jenž mne provázely celým dětstvím, jitřily fantazii a svou atmoférou dávaly formu dobrodružným snům, které probouzely Verneovy romány. A nebyl to jen Jules Férat, ale také další iliustrátoři Verneových románů Édouard Riou, Léon Benett či George Roux.