Stierlitzáky:
Stierlitz dlouho upřeně hleděl na tečku. Poté dlouho upřeně hleděl na druhou tečku. "Dvojtečka," pomyslel si.
Stierlitz se zamyslel. Zalíbilo se mu to - rozhodl se zamyslet ještě jednou.
Stierlitz přistoupil ke dveřím a tiše je otevřel. Světlo se rozsvítilo. Stierlitz dveře zavřel - a světlo zhaslo. Stierlitz znovu otevřel dveře - světlo se rozsvítilo. Opatrně dveře zavřel - světlo zhaslo. Stierlitz velmi opatrně otevřel dveře - světlo se rozsvítilo. Dveře zavřel - světlo zhaslo. "Lednička," pomyslel si.
Stierlitz dostal nápad. "Dostal mě!" uvědomil si z hrůzou nápad.
Stierlitz střílel slepými. Když došly, střílel hluchými.
Gestapo obsadilo všechny východy z budovy, ale Stierlitz unikl vchodem.
Volá Hitler Stalinovi: "Josife Vissarionyči, nebrali si vaši lidé u mě v sejfu nějaké tajné dokumenty?" Stalin: "Prošetřím to." Volá Stalin Stierlitzovi: "Nesebral jste v říšském kancléřství v sejfu nějaké tajné dokumenty?" Stierlitz: "Sebral, soudruhu Staline." Stalin: "Tak je vraťte, lidi si stěžují."
Stierlitzovi přišla upomínka z gestapa: pokud nezaplatí účet za elektřinu, odpojí mu ilegální vysílačku.
Norrisáky
Chuck Norris napočítal do nekonečna. Dvakrát.
Chuck Norris zemřel před 10 lety ale Smrt se mu to bojí říct.
Kdyz jde bubák spát, podívá se pod postel jestli tam není Chuck Norris.
Humor, který se nikdy neomrzí. Inteligentní, hravý, nestárnoucí. Člověk se usmívá i když už dopředu zná všechny repliky a vychutnává si je jako malé diamanty českého humoru. A navíc bohatý zdroj všemožných citátů a hlášek, z nichž mnohé vpravdě zlidověly, stejně jako většina scén v charakteristickém podání souboru DJC.
Absurdní humor téhle britské party má grády, na kterých si vylámal zuby i hlodavec čas. Odstartovali to všechno geniálním 45 dílným seriálem skečů Monty Pythoj Flying Circus a poté doplnili několika filmy. A přestože ten poslední vznikl v roce 1983, stále je to nejen vtipné, ale také zatraceně aktuální a účinné jako sebeobrana proti blbosti útočící ze všech stran. Ovšem pozor, koho jednou chytí, pro toho už není cesty zpět.
Zejména jeho filmový humor, laskavý, přirozený, nestárnoucí. Často u nás používáme filmové hlášky a z poloviny je jsou jejich zdrojem filmy, které napsal Zdeněk Svěrák. Ať už je to Vesnička středisková, Mareček, Samota, Trhák, Lotrando a Zubejda nebo některý z těch dalších. A navíc mají ty filmy schopnost zůstat čerstvé i při stém vložení do přehrávače.
Když jsem u Zdeňka Svěráka tvrdil, že polovinu u nás používaných hlášek čerpáme z jeho filmů, tak tou druhou polovinou hlášek nás vybavil tenhle geniální seriál. Každá postava tu má své kouzlo, každá je svým způsobem trhlá a všechny dohromady vytvářejí nekonečnou palbu úžasných dialogů prošpikovaných hláškami, které se dají použít na sto způsobů.
Jeden z mála televizních seriálů, u kterého jsem vydržel víc jak 25 epizod. Protože každá z nich je nejen svérázně zábavná, ale také plná dobře odpozorovaného rodinného života, a také skvělých citací snad ze všech oblastí zábavy od filmu a televize, přes muziku až po literaturu a výtvarné umění. I když, pokud jde o oblíbenost, na paty mu šlape Adrian Monk.