Haiku

Později známý jako Takarai Kikaku, byl nejvýznamnějším žákem Bašóa a současně jeho pravým opakem. Na rozdíl od asketického mnicha Bašóa, hledajícího cestu k dokonalosti a pravdě byl Kikaku člověk, kterému nic lidského nebylo cizí, bohém neustále popíjející rýžové víno, šibal užívající života plnými doušky. Vedle klasických haiku zachycujících prchavé dojmy světa i duše, psal verše plné legrácek a zlomyslností. Ve své době byl hvězdou. Mnohé jeho verše zlidověly, on sám se stal hrdinou spousty anekdot a básní. Koncem šedesátých let 17. století však s novými směry v poezii jeho hvězda začala blednout, jeho básně byly napadány jako příliš umělé, intelektuální a zbytečně zašifrované. Cítím v tom práci zavistivců, jejichž metody se jak vidno bez ohledu na vzdálenost v čase i prostoru příliš neliší. Bez ohledu na ně, totiž verše tohoto básníka zůstavají nádherné.

Na větvích třešní
vzdor znícím zvonům chrámu
se květy drží!

Slivoní vůně.
Žebráka brloh bídný
v tvých očích zkrásní.

Pod vrststvou ledu
zda mohou vodní květy
kalichy rozvít?

Je ženat? Vdá se?
Při svatých tancích v chrámě
kolují klepy.

Pod stromem lidé
ukrytí naslouchají
šumění deště.

Půvabné ryby.
Ach, kdyby starý rybář
moh si jich dopřát!

Návrší v květu.
Jak rád by sis tu lehl.
Bdí hlídač s holí.

Je svátek květů.
Svou matkou provázeno
jde slepé dítě.

Když vážce rudé
vytrhneš její křídla,
paprika zbude.

I Kusunoki
zbraň odložil k vám z lásky,
pivoňky krásné.

Ve snu bodnut dýkou...
Byl vskutku sen to pouhý?
Mně štípla blecha.

Jak slivoň voní!
Vedle mne zrovna civí
paprika starej.

Jak šťastný žebrák!
Je obloha i země
mu letním šatem.

Když přijde zima,
i na strašáky v polích
sedají vrány.

Soumraku chvíle
a všude, všude kvě¨ty,
kosatec, odur.

Vlá mořský vánek.
V prázdném člunu na dně
krab malý leze.

V hladině vodní
zří vrba obrácený
volavčin obraz.

Kukačka volá.
Pak havran zakrákorá.
Pozvolna svítá.

Tisíce návštěv.
Odejdou návštěvníci.
A květy vadnou.

Deštivý den je.
U okna opuštěná
se dívá žena.

Dřevěná vrátka,
závorou uzamčená.
Sníh. Měsíc svítí.

Buddhistický obřad.
Vycházím z temna chrámu.
Oh! Květy třešní!

Je čas, kdy sedáš
na balkon ráno, večer.
Azalky kvetou.

Nezapomenu
kvetoucích třešní sněhu
v dnech prvního dubna!

I za dnů mračných
je usměvavá, svěží,
pivoňka vzkvetlá.

Rovného sobě
miluje člověk. Ptáci
milují květy.