Haiku
mé nesmělé pokusy

Otevírají se
kapkám na uvítanou,
barvy deštníků.

V dálce
objevuje se a mizí
vrchol Radhoště.

Ententýky...
Ach smrti, že tě to,
pořád baví.

Nasněžilo
do mrazivého rána
bílé ticho.

Bilboard
plný květů
zmátl běláska.

Mizí v dešti,
panák křídou kreslený
i včerejší hry.

Na hrob
hlína nahrnuta,
vrabci dál štěbetají.

Les, dům, pole,
vesnice, louka, les.
Za okny vlaku.

Balónek z pouti
těsně minul ostrý
srpek měsíce.

Do vůně koblih
natírá na modro
střechu cukrárny.

Ani nepočkal jsi
až roztaje
poslední sníh.

Zastavil se čas
za sklopenými víčky
chvíle rozjímání.