Haiku
mé nesmělé pokusy

Ze špičky nosu
sfoukávám první
vločku.

Od minula
na hřišti přibylo
kabátů a čepic.

Co záleží na tom
která byla první,
kapka na skle.

Nad obzorem
oblaka mi hrají
Hrnečku vař.

Slunce, ten proutník,
už zase v ulicích
dívky svléká.

Májový deštík -
pod lavicí se krčí
zmatené kotě.

Nikdy nepoznají
májové přeháňky,
lidé s deštníky

Do závějí
u mých nohou sněží
třešňové květy.

Pouliční lampy.
v řadě jedna navíc
září Měsíc.

Uprostřed února
ze studánky vytekla
klouzačka.

Mezi žaluziemi
nahlíží dva uhlíky,
oči sněhuláka.

Měsíce svit,
odráží se od bruslí
dětí na rybníce.

Hele děti, sněží!
Máma cukruje
koláče.

Vyteklo
do dalejského potoka
zapadající slunce.

V mlze lampa
bliká do rytmu zvonů
z Vyšehradu.

Za ploty
upravených zahrádek
bez ladu odpadky.

Kdo tě zval
do mého snu,
noční můro?

Bez mrknutí
stříbrným měsícem
sleduje mě noc.

Na myší díře
blatouchu list
místo dveří.

Na rumišti
mezi střepy a smetím
tulipán.

Na parapetu
jarní slunce a první
mrtvá moucha.

Místo hřiště
plného dětí, Lidl
plný dobrých cen.

Rozbité hodiny -
ač tikot jejich utichl,
čas nezastavil.

"Jsem zamilovaná"
říká, dnes
už podesáté.

Nad obzorem
oranžová koule tiše
přechází do rudé.

Nad hlavou Měsíc,
do rytmu kroků tiše
křupe čerstvý sníh.

Ač vzdělán,
před pomníkem ptám se,
kdo je ten chlapík?

Sotva zafučelo
už na obecní lípě
kvetou igelitky.

V parku
děda ze sluchátek
poslouchá "párply".

Panelákem
z okna do okna
slunce zapadá.

I v plískanici
modrá značka vede mě
k Bouzovu.

Vadnou dvě růže
pod pamětní deskou
na počest hrdinů.

Na poli u Lužin
letos místo ječmene
rostou paneláky.

Plná květů
nevšímá si lipka pily
opřené o kmen.

Za oknem
svět se v dešti
rozpouští.

Na kapku čaje
stékající po šálku
dítě ukazuje.

Na krátkou chvíli
do všech oken v ulici
zapadá slunce.

Copak by mohly
jít dnes večer děti spát
bez pohádky?

Po žaluzii
zapadající slunce
tiše klouže.