Haiku
mé nesmělé pokusy

Jarní přeháňka
posílá mi na římsu
zástupy bubeníků.

Ač je po bouři,
kuchyní stále zní
ozvěna hromobití.

S walkmanem
nerozumí
obecnímu rozhlasu.

Kde jsou vzkazy,
které jsem napsal prutem
na hladinu Bečvy?

Od Mekáče
mává mi
plastový klaun.

Na obzoru,
dálnice
plná angličáků.

Mluví a směje se
společnost u stolu.
Jeden mlčí.

Rozmary dětí
trpělivě snáší
plyšák Méďa.

Oblohou plují
motýl, bota i slon
k západu

Jako chiméra.
V poledním slunci
stín vážky.

Květy sakury
marně planými sliby
svádí ronina.

Ulice křičí.
Nahoře, dole i okolo,
reklamy.

Po těžkém dni,
na zápraží
odpočívají sandály.

Nevšímá si knedlíků,
do guláše
namáčí chléb.

Se sluncem v zádech
sbírám úsměvy
protijdoucích.

Pod bilboardy
marně hledám křivky
secesních domů.

Prázdný je dům.
Asi vyšla sis na houby
za ranního oparu.

Ač odlétla sojka
ozvěna křídel stále zní
nad Beskydami.

Na tváři Slunce,
však ve větru
vůně podzimu.

Opuštěný sad
jablka poutníkům nabízí
plnými větvemi.

Na dlažbě chodníku
zmačkaný kapesníček
růži předstírá.

V záři měsíce
odkvétající zahrada
znovu rozkvétá.

Rezavý zvonek
na starých vratech čeká
zda-li zazvoním.

Babí léto
neslyšně pomlouvají
na zdi dva stíny.

Za rozbitou
pouliční lampu
zaskočil měsíc.

Měsíc marnotratně
rozhazuje stříbrňáky
po hladině.

Na dláždění
listy javoru a lípy hrají
šachovou partii.

K nebi stoupá
smíchem vyplašené
hejno ptáků.

Spolu mrznou
na autobusové zastávce
každý sám.

Z Petřína
vidím město veliké.
Zdravím Libuši.

Ruce kameníků
do pískovce vypráví
o milování.

Po stěně šálku
stéká osaměle
kapka čaje.

Pohřební průvod.
Potok dál poklidně
zurčí přes kameny.

Koláče mění,
po pečlivém zvážení,
za jablka.

Statečný táta
noční můru zahnal,
dech se zklidnil.

U McDonalda
vedle plastové židle
plastový klaun

Na zídce
kotě se škraboškou
číhá.

Vlak odjíždí.
Na použitou jízdenku
píšu sbohem.

Už jen břečťan
tiše střeží tajemství
staré zahrady.

Stéblo utržené
po šikmé ploše klouže
dolů.

Na hladině
stříbrná mince
v úplňku.

Za oknem bříza
větvemi přikyvuje
jakoby věděla.

Jako slunce
vycházejí a zapadají
má předsevzetí.

Na větvi list
napodobuje
na kmeni stín.

Na dně říčky
mezi oblázky
plechovka od coly.

Skrylo se náhle
do sychravé mlhy,
babí léto.

Dnes pod měsícem
pomalu plují mraky
nad Vsetínem.

Větrem pobízeno,
spěchá po chodníku
spadané listí.

Už zase
brodíme se s dětmi
spadaným listím.

Na mém okně,
nezvány, daly si sraz
dešťové kapky.

Dětský smích
bez varování sebrala
facka od mámy.

V plamenech,
ze smrkového polínka
bafnul na mě suk.

Nad Vsetínem
zapadlo
slunce.

Za mlhy zní
zvony z Vyšehradu
tak zadumaně.

Pouliční lampa
zhasla, snad abych opět
mohl hvězdy zřít.

Jako dračí dech,
valí se mlha údolím.
A Merlin nikde.

Během modlitby,
nepřítomně si přejela
prsty po tváři.

Srazili jsme se
u východu z metra,
průvan a já.

Bez předpovědi
zasněžené vrcholky
bábovky v neděli.

Pod šedými mraky
poletují sem a tam
vločky a igelitky.

Nad důlkem
loučí se s kuličkami.
I se skleněnkou.

Tašku odložil,
na leták z Teska
píše haiku.

Na stéble trávy
chvěje se svět
v kapce rosy.

Jaro je tu!
Včera chumelenice
a dneska zase.

Čaj o páté.
Pomalu mizí
zákusky.

Tah jezdcem
další královnou.
Mat.

V parku rozsvěcí
šamanovo poselství
pouliční lampy.

Marně snažím se
cestou do Vsetína
počítat pražce.

V očích koní
nahlížím
do vlastní duše.

Medvěd hnědý.
Bez odvolání bručí
v cele s výběhem.

Marně snaží se
kreslit kruhy do louží.
Dešťové kapky.

Ventilátory,
neúspěšně porcují
dým z cigaret.

Co je za vesmírem?
S panenkou v náručí
ptá se dychtivě.

Na zdi ložnice
stínový kolibřík
pije z květu.

Na stole zůstala
nevyluštěná křížovka,
brýle a tužka.

Slunce zapadlo.
Vsetín probouzí lampy
a já vzpomínky.

Kdesi na stráni
nepřestává cvrčkovi
zvonit mobil.

Sluneční hodiny
zapomenutý hřebík
napodobuje.

Po žaluzii stéká
zapadající slunce
mezi květníky.

Posečená tráva
po větru mi posílá
voňavé sbohem.

Obzor nastrouhal
zapadající slunce
do vsi v údolí.

O suchou jabloň
opírá se unaveně
starý plot.

V suchém listí
kočkují se
dva psi.

Včera i dnes
ve sluchátku jen
tutů tututů.

Ač jdu alejí sám
vítr kolem rozhazuje
podzimní konfety.

Na trase B
veze metro pět osudů
na metr čtvereční.

Vrak staré Avie
mlčky hlídají tři vrány
bez řidičáku.