Haiku
mé nesmělé pokusy

V ranním šálku,
Lysou horu nakreslilo
vypité kakao.

Sněhové vločky
od rána škádlivě zdraví
první jarní den.

Vlnami kopretin
tříští se příboj o břeh
jarní lučiny.

Po tváři hladí,
přesto chytit se nedá.
Vítr ani láska.

Kolik jen děti
prožijí snů i životů
za jediný den.

Vzpomínky z cest,
poklad jež nemusí střežit
znavený poutník.

Z šálku voní
vzpomínky na místa
dětských her.

Blikavé obrazovky.
Marně snaží se okouzlit
světlušek rej.

Z noční oblohy
po zemi trousí noty
kometa vlasatice.

Masky bubáků
v šálku od snídaně
slaví Halloween.

Nad knihou mistra Issy
Jen dávná bolest tvého otce
a přec srdce se svírá
malá Sato.

Blesk a hrom
střídavě zemí třesou
polibky milenců.

Kakao v sedlině
řádky vinic maluje.
Chce snad vínem být?

U ohně dřímá
přesto přichystán
koně sedlat.

Dřímají žáci,
líně se vine řeka slov
starého kantora.

Tiše si žijí
své vlastní příběhy
opuštěné ulice.

Závěje kovu,
pod nimiž květy nespí;
jaru se smějí.

Už obzor vábí,
sotva tvář pohladilo
jarní slunce.

Na parapetu
ve větru paví pero,
nenápadný mim.

Na lásku věří
v objetí břečťanu
hrdý orobinec.

Polední slunce
stínové divadlo hraje
bez honoráře.

Řeka je mořem
a touhy malých mořeplavců,
dálky nekonečné.

Sklonil se
kabát záplatovaný,
k růži přivoněl.

Bouřce navzdory,
k nebi tvrdohlavě
brlení míří.

Do snu o barvách
ozvěna podzimu šeptala
větví šum.

Osaměle
k moudrosti stoupá
řádek za řádkem.

Kakaoviny II.
Vzlétá ránu vstříc
z mého hrnku kakaový drak.
Dobré znamení.

Otravný hmyz
marně odháním
z dálky rádio.

Páv, okouzlen
svým peřím marnivým,
kamínek přehlédl.

Nakreslila mozek
kakaová sedlina. Co as
chce tím naznačit?

Jinovatka
jablůňku vyzbrojila
ledovými trny.

Kakaová malba,
v odloženém šálku
psí oči zkouší.

Jen oka mžik
jen motýl křídly mávne.
A den je pryč.

Jak plná je
nevšedně všedních osudů,
kvetoucí louka.

Květy marnivé
v barvách se koupaly,
mámivě vonící.

O čem asi jsou
sny malých mořeplavců
na řece Bečvě.

Kolik příběhů
jen do barev zaklelo,
kvetoucí léto.

Slavíka zpěv
jitrem zní. - Večer však
jestřáb je syt.

Zmrzlinářka
kolemjdoucím nabízí
dva kopečky.

Bzučí a bzučí
mucholapky nedbá
rádio kapesní.

Na zápraží sedí
trpělivě čeká
až se vítr obrátí.

Ukryl se
do kapky jediné
západ slunce.

Noční stráň nad vesnicí
Počítám světlušky
zatímco dole ve vsi
blikají obrazovky.

Větrný pošťák
roznáší po aleji
podzimní vzkazy.

Jak všední dny
kapky z listu kanou,
jedna jak druhá.

Stará jabloň
trpělivě podzimnímu větru
kadeře rozčesává.

Po celou noc.
Vítr mi vypráví
do zavřených oken

Probouzí v šálku
kakaový Grand Canyon
po dálkách touhu.

Už vzpomínky
na letní vůni, hrají jen
stínové divadlo.