Haiku

Noc zvolna míjí.
Mdle do vod v rýžovištích
plá Mléčná dráha.
-Hirose Izen, ? - 1710 -

Vše oči zřely,
leč k bílým chryzantémám
se opět vrátí.
- Kosugi Iššó, 1652 - 1688 -

Zářící měsíc!
Až zas se zrodím, chci být
na vrchu sosnou.
- Ošima Rjóta, 1707 - 1787 -

Do staré tůně
jsem pak skočil i já.
A žába nikde.
- Kameda Bósai, 1752 - 1826 -

Jarní déšť...
Dřevěnou mříží prostrčená
dětská paže
- Tórai, ? - ? -

Myšlenky rodičů
nemusí tápat v temnotách..

Vždy zabloudí
na cestách
za ztraceným dítětem
- Kníže Kanesuke -

O smutku dítěte oplakávajícího matku
Sedí tu nebožátko
s miskou rýže samo
v podzimním podvečeru.
- Kóhaku, ? - 1711 -

Neříkali nic:
hostitel, jeho host
a chryzantéma
- Ošima Rjóta, 1707 - 1787 -

Podzimní večer;
o matku oloupeno
je dítě samo.
- Sena Šóhaku, 1649 - 1722 -

Déšť jarní řine,
vtom z hor se vynořuje
oblaků brána.
- Cukijama Ensui, 1639 - 1704 -

Jak rychle vzplane
a stejně rychle zhasne
světluška jasná!
- Čine-Džé, ? - ? -

Máma jak malá
chce slyšet pořád dokola ha-na
nové slovíčko z dětských úst
- Rakó, ? - ? -

Šíp se zabodl
nad havu kolouška
sajícího mateřské mléko
- Rišši, ? - ? -

Na tomto světě ještě
neumělo stát, jen plakat -
milované dítě.

Sotva se zvedlo na koleno
odešlo na věčnost.
- kníže Tameie -

Když pochoval své dítě
Jdu se podívat
na tanec dušičkový,
co kdyby se tam mihla její tvář..
- Rakugo, 1652 - 1691 -

Zře květy švestek
lituji, že jsem ztratil
kdy dobrý rozmar.
- Naitó Rosen, 1654 - 1733 -

Zbloudilé dítě,
ač neustává plakat,
světlušky chytá.
- Jošida Rjúsui, ? - ?

Smuteční vrba
podobu větru kreslí,
ač štětce nemá.
- Sarjú, ? - ? -

Venku teď v noci leje
a macecha zas
láteří a laje
- Mitacu, ? - 1896 -

Ten v jarním snu
se nezbláznil,
závidím mu..
- Raisan, ? - ? -

Srdce se mi svírá,
když zapláče to děcko -
malý nalezenec..

Snad se mu zdálo,
že spí u maminky.
- neznámý básník -

Bílé, osamělé
snášejí se k zemi
okvětní lístky.
- Nabuči, ? - ? -